Muži A
Soutěž: Plzeňský kraj > 2024/25 6. Plzeňská krajská fotbalová liga
Trenér: Marek Votípka
Asistent trenéra: Tomáš Kosnar
Vedoucí mužstva: Martin Soukup
Plzeňský kraj > 2024 A2A - 6. PLZEŇSKÁ KRAJSKÁ FOTBALOVÁ LIGA
Představení trenéra A-týmu Marka Votípky
[4.2. 2025]
Marek Votípka převzal naše Áčko na startu letošní zimní přípravy. Pochází z fotbalové rodiny, jméno Votípka je v Plzeňském kraji mezi trenéry známou značkou. V úvodu našeho rozhovoru se rozpovídal o svém dosavadním trenérském životopisu…
Trenére, kdo Vás přivedl k fotbalu a jaký měla Vaše kariéra vývoj?
Ve fotbalovém prostředí se pohybuji prakticky od narození. Táta hrál fotbal a bral mě a mladšího bráchu Radka na tréninky. Byla to jiná doba, jezdili jsme na zápasy autobusem tátové fotbalisti, jejich manželky a parta dětí. Na to se nedá zapomenout. Snažím se to vždy připomínat a zdůrazňovat, že fotbal je kolektivní hra.
Odmalička jsem hrál na plzeňské Letné a asi dva roky v Dýšině. Musím přiznat, že jsem nebyl top hráč, ale nedokázal jsem si představit život bez fotbalu. Postavit se za "klandr" a jen se dívat by pro mě však bylo málo.
Otec Václav prošel celou řadu zajímavých angažmá a Vy jste byl u toho…
Táta začal brzy trénovat a já měl možnost přičichnout k trenérskému řemeslu. Jezdil jsem s ním, a to byla ta nejlepší škola. Žáci, dorost, juniorka, to vše u Viktorky Plzeň. Dále Chlumčany, Senco Doubravka, Tachov, Petřín, Horní Bříza…
Všude jsem se snažil něčemu z trenéřiny přiučit. Při tom jsem v šestnácti letech začal sám trénovat. Nejprve od žáčků na Letné, jak to bylo možné udělal jsem si trenérskou licenci a v devatenácti se dostal do Lokomotivy Plzeň k diviznímu dorostu. Trénoval jsem tam prakticky stejně staré kluky jako jsem byl já. Po nějaké době mě to táhlo zpět na Letnou, kde jsem ještě nějaký čas hrál a zároveň trénoval žáky. Potom dorost i muže. Trénoval jsem také "B" muže na Sencu a Petříně a pak znovu Letnou.
A to už se pomalu posouváme do doby nedávno minulé, zhruba 15 let zpět.
Tehdy jsem dostal nabídku od svého táty trénovat s ním na Bolevci. Byli jsme tam spolu dva roky a já pak ještě další rok sám.
Poté mě lákala nabídka trénovat dorost Petřína a postoupit s ním do divize. V té době začal navíc v přípravce Petřína hrát syn Matouš a já tam pokukoval takříkajíc z jednoho hřiště na druhé.
S přehledem se nám s dorostem podařilo postoupit a já věděl, že další štace bude u těch nejmenších capartů. Postupně jsme si je začali piplat a skládat tým, který dělal sedm let reklamu Petřínu po celé republice. Bohužel jsme se potom nerozešli úplně v dobrém a já na Petříně ze dne na den skončil.
Bez fotbalu jste však nebyl ani deset dní…
Po návratu z dovolené přišla lákavá nabídka z Touškova. Tým hrající 1.B třídu šlapal a hrál o špičku tabulky po dva roky. Postupové ambice jsme však naplnit nedokázali, vždy byl někdo o stupínek lepší.
Uplynulý podzim byl však již trápením. Odešli dva klíčoví hráči, následovala rozsáhlá marodka, na tréninky docházelo stále méně hráčů. Problémy se složením týmu na zápas byly každým týdnem větší a větší. Byl jsem z toho frustrovaný a přemýšlel o konci. Před Vánoci jsme se nakonec po vzájemné dohodě rozešli a mně se vlastně obrovsky ulevilo.
Touškovu však děkuji za krásné první dva roky a přeji jim to nejlepší.
Pak se ozvala Žákava. Jak došlo ke kontaktu a co Vás přesvědčilo kývnout na nabídku trénovat A-tým? Co jste věděl o našem klubu?
Prvně jsem se o možnosti zde trénovat dozvěděl od mého kamaráda, radního pro sport v Plzni Tomáše Morávka. Nějaké informace jsem si samozřejmě ze svých zdrojů předem zjišťoval.
Po ukončení angažmá v Touškově jsem absolvoval velmi příjemnou a konstruktivní schůzku s předsedou FK Žákava Lukášem Karkošem. Rozhodl jsem se rychle, nechtěl jsem být dlouho bez trénování a nikde jinde jsem své služby nenabízel. Všichni víme, že na jaře je tady o co hrát, a to mě baví, ať je to boj o postup nebo záchranu.
Rok se přehoupl a 4. ledna jste u nás vedl první trénink... Naše dospělé týmy mají nyní za sebou měsíc zimní přípravy, který jste zakončili na soustředění v Milevsku. Jak jste se doposud stihl seznámit s týmem, klubem, jak hodnotíte dosavadní průběh přípravy a přístup kluků k tréninkům?
Předně chci poděkovat kolegovi Tomášovi Kosnarovi, který mi start v Žákavě značně usnadnil a moc mi pomáhá jak v trénincích včetně soustředění, tak i v seznamování se s týmem a prostředím v klubu. Na samém úvodu přípravy jsem oprášil tréninkové jednotky "bez umělky" a s minimálním osvětlením. Dnešní doba je již však jinde a já jsem rád, že od února máme k dispozici dvakrát v týdnu umělku ve Vejprnicích. Trénujeme společně s "B" týmem, zatím nebyl důvod dělat nějaké rozdíly. Všichni se snaží plnit zadané věci na maximum.
Soustředění se povedlo na jedničku. Velký dík patří Ondrovi Soukupovi, který vše organizačně zajistil. Pro neuvěřitelných 25 hráčů jsme tam měli připraveno celkem osm tréninkových jednotek, převážně s míčem. Musím však prozradit, že kluci nejen s ním naběhali na soustředění téměř šedesát kilometrů.
Nyní již jsou tréninky zaměřeny na herní činnosti, trénujete výlučně na hřišti s míčem, v plánu jsou přípravná utkání. Na co se chcete hlavně zaměřit, na čem pracovat? Jaký herní styl je Vám nejbližší, co byste rád viděl od kluků při zápasech?
Odehrajeme tři přípravná utkání, s kluky jsme měli možnost si sednout a vše probrat. Zatím bych to zde nechtěl nějak detailně rozebírat, až nás uvidíte hrát, třeba tam nějaký můj (náš) styl poznáte. Máme svůj cíl a za tím si půjdeme. My budeme bojovat a vy nám držte palce. Jarní část soutěže bude ještě dlouhá…
1.A třída resp. 6. liga je specifická a velmi vyrovnaná soutěž. Co soudíte o průběhu letošního ročníku, kde vidíte favority na postup a kdo se s námi bude rvát o záchranu?
My se soustředíme sami na sebe a s kluky mluvíme o našich cílech. Kdo postoupí, se nás netýká. Věřím však, že o body obereme i nějakého favorita a tím budeme boj o postup zamotávat.
Rozebíráte a konzultujete například své zápasy a tréninky s otcem Václavem a bratrem Radkem, poslechnete si jejich názor a máte od nich zpětnou vazbu?
Všichni se navzájem podporujeme, sledujeme a samozřejmě si fandíme. Táta teď jezdí po fotbalech a sleduje své vnuky. Mého Matouše v Rokycanech a bratrova Davida na Sencu.
Všechno se pak hodnotí a točí okolo fotbalu a futsalu, který kluci také hrají. Brácha aktuálně působí u futsalistů plzeňského Interobalu.
Trenéřina je řehole. Co Vás na ní naplňuje a jak si od trénování a od fotbalu nejlépe vyčistíte hlavu?
Jak jste asi poznali, fotbal je v naší rodině na prvním místě, prakticky sedm dní v týdnu. Tohle všechno, o čem jsme si zde povídali, by nešlo skloubit bez podpory celé rodiny. Odmala to snášela naše máma. Teď to se mnou již osmnáctou fotbalovou sezónu táhne přítelkyně Eva. Trenéřina je pro mě droga a poslání zároveň.
Jako hlavní trenérskou práci mám teď angažmá v Žákavě. Vedle toho budu navíc od jara pomáhat u starších žáků Rokycan. Mimo to ještě dělám individuální tréninky a o prázdninách pořádám fotbalové příměstské kempy, již pátým rokem spolupracuji s agenturou Team JRT Sports.
Trénování dospělých a dětí je obrovsky rozdílné a věřím, že se mi daří přepínat z jedné kategorie do druhé.
Po sezoně se těším k moři nebo na hory, rád se projedu na kole. Jezdíme po výletech, navštívíme muzikál, divadlo nebo rockový koncert. A poslední dobou rád relaxuji ve vířivce. To je můj život.
Díky za rozhovor a ať se daří!