Muži A

Soutěž:  Plzeňský kraj > 2025/26 7. liga sk. B

Plzeňský | 1.B třída sk. B | fotbalunas.cz 

Trenér: Marek Votípka

Asistent trenéra: Tomáš Kosnar

Vedoucí mužstva: Martin Soukup

OHLÉDNUTÍ TRENÉRA MARKA VOTÍPKY ZA PODZIMNÍ ČÁSTÍ SEZÓNY 2025/26

[16.11. 2025]

"Když jsme viděli zařazení a los naší skupiny, bylo zřejmé, že nás nečeká jednoduchá práce. Na druhou stranu jsme se mohli těšit na spoustu derby "okolo komína". Atraktivita a dostupnost pro fanoušky zaručena. Do nového ročníku jsme vstoupili na půdě Starého Plzence, možná jako favorit, ale již bez opory dřívějších let Matěje Boukala (osobně si myslím, že skončil předčasně a v této soutěži by byl nadstandartním hráčem). Začali jsme výborně, dostali se do vedení, ale pak jsme dostali tři rychlé góly, nakonec jsme doslova všemi deseti brali bod za remízu 3:3. Pozitivem byl návrat klíčového útočníka Tomáše Nekoly po dlouhodobém zranění.

Ve druhém kole k nám zajížděl Svatobor Hrádek. Výhra 3:2. Když se teď podíváte na tabulku, tak se tenkrát vlastně hrálo o šest bodů.

Třetí zápas a největší derby ve Spáleném Poříčí. Pro mě ostudná prohra. Takhle to nesmí být a věřím, že se to příště nestane. Přesto musím poděkovat Tomášovi Kosnarovi, který dva týdny, co jsem byl v nemocnici, vedl tým.

Po tomto nepovedeném zápase k nám přijely Přeštice, které nás přejely svojí kvalitou a my si ani "nečuchli". Další zápas a pouť v Chanovicích. Slíbil jsem klukům za výhru labutě, ale jak se ukázalo, v chanovické šatně to klape perfektně. Čtyři obdržené branky nemohla vyvážit naše jediná vstřelená.

Teď zas k tomu losu. Tito tři soupeři, které jsme dostali za sebou a připravili nás o devět bodů, se po podzimní části seřadili na špici naší skupiny. Potřebovali jsme se oklepat a znovu postavit na nohy. Naštěstí nás čekaly beznadějně poslední Bolešiny. Výhra byla povinností, čtyři vstřelené branky a nula vzadu byla příjemným bonusem. S Radkovicemi jsme doma vítězstvím 4:2 potvrdili venkovní výhru. Komplikací však bylo zranění Standy Nekoly, který pak chyběl až do samotného konce podzimu. Zase se moc těším, až ho uvidím zpátky v naší sestavě.

Pak jsme jeli do Hradešic…Napříště se musíme na takového soupeře nachystat mnohem lépe. Nebyl jsem spokojen s výkonem rozhodčích ani s naším přístupem a předvedenou hrou.

Mochtín. Tahle parta to mně osobně hodně znechutila. Domácí výprask. Druhá prohra v řadě. Z těchto dvou zápasů musíme příště vytěžit minimálně tři body. V šatně byla tehdy nálada pod psa. Plně se projevovala docházka a přístup k tréninkům. Zbývalo nám odehrát ještě čtyři zápasy. V tom týdnu se však něco zlomilo. Rapidně se zvýšila účast na trénincích i celkový přístup. Čekalo nás derby v Blovicích a my mohli jen překvapit, což se nakonec podařilo. Vítězství 3:2, zaplaťpánbůh za to. Myslím, že nás to všechny nakoplo.

K druhému derby v řadě k nám jela Losiná. Nikdo nám nevěřil. Sázkaři tipovali 0-0-100 %. Já však tušil, že to vyjde. Naše výhra 4:1 má svoji obrovskou cenu i přestože Losiná přijela značně oslabená. Proti Černicím pak působili kluci jako rozjetá mašina, která má svoje součástky na správném místě a každá plní skvěle svojí funkci. Sedm gólových stanic. Pět z nich se jmenuje Tomáš Nekola.

Poslední zápas se odehrál na umělce v Klatovech s lubským Béčkem. Specifický terén, osvětlení... Musím přiznat, že nám to dělalo velký problém a dalo hodně zabrat. Podali jsme nadstandardně obětavý výkon. Já jsem si to koučování užil snad nejvíc v celé sezoně. Soupeř byl herně lepší, my chvílemi nevěděli, kde nám hlava stojí. Za přispění obrovského štěstí jsme vyhráli 2:0, a to počtvrté v řadě.

Po třinácti odehraných kolech budeme přezimovat za největšími favority se sedmi výhrami a jednou remízou.

Nerad uvádím nejlepší hráče mužstva. Vidím to tak, že každý má v týmu svoje místo, ať je to nejlepší hráč či střelec nebo poslední náhradník. Každý by měl tu svoji úlohu znát a přijmout. Jenom pak to může dobře fungovat jako celek. Kvalitu v bráně prokázal Petr Bočan. Nedovedu si to tu představit bez kapitána Ondry Soukupa. Jsem rád, že je zdráv Tomáš Nekola. Po dlouhé pauze se v dobrém světle ukazuje Martin Soukup. Tak bych mohl pokračovat a nejradši bych něco vyzdvihl na všech ostatních. Ještě poděkuji za spolupráci vedoucímu týmu Martinovi Soukupovi st. a trenérovi brankářů Tomášovi Kosnarovi, který navíc zastoupil naši jedničku mezi tyčemi ve třech podzimních zápasech.

Závěrem bych rád popřál všem příznivcům a lidem, kteří se starají o chod klubu, sponzorům a všem hráčům příjemný odpočinek, hodně zdraví, klidné blížící se svátky a mnoho fotbalové radosti do jarní části."

Rozhovor s trenérem A-týmu Markem Votípkou po skončení sezony 2024/25

[28.6. 2025]

Marku, Tvoje hodnocení jarní části soutěže u Áčka v 1.A třídě (6. liga). Která utkání Ti udělala radost a kde myslíš, že jsme měli na víc?

Musím se vrátit na úplný začátek a vzít to od ledna. Scházeli jsme se ve slušném počtu, povedlo se soustředění v Milevsku. Poslední část zimní přípravy jsme absolvovali na UMT ve Vejprnicích. Ke konci přípravy se zranili Kuba Kosťu a Lukáš Kosnar. Jak se později ukázalo, hlavně Lukáš byl na pozici stopera velkou ztrátou.

V prvním jarním kole jsme doma přesvědčivě porazili Stříbro a všechno se zdálo růžové. V dobrém rozpoložení jsme jeli do Dobřan a v domnění, že na nás nikdo nemá, rychle prohrávali o tři branky. Zápas doma s Rokycany B jsme potřebovali bodovat. Nehráli jsme špatně, ale prohráli v samotném závěru z penalty. Jak jsme krátce byli nahoře, tak nás ve čtvrtém zápasu totálně posadily na zadek Horažďovice. Znovu nakopnout jsme to chtěli doma se Smíchovem. Brzy jsme si dali vlastní gól, ale to nejhorší přišlo po našem vyrovnání na 1:1. Ke konci zápasu se zranil Tomáš Nekola, pro kterého tím skončila sezona. Vyřazení našeho střelce, ke kterému vzhlížely zraky nás všech včetně fanoušků, bylo fatální.

Na Košutce chyběla lehkost a domácím jsme to dost usnadnili. Působili jsme hodně slabě a poprvé i trochu odevzdaně. Doma jsme pak zachraňovali remízu s Kralovicemi a já měl radost, že jsme dokázali zabrat. Když si na nás pošmákly Měcholupy, museli jsme to přijmout. To byl nejlepší soupeř, se kterým jsme se nemohli rovnat. Bohužel ani následující protivník, kterým byly rozjeté Luby, pro nás nebyl příliš hratelný. Jak jsme byli po těchto utkáních psychicky dole, tak byl pro nás problém nastartovat se v Malesicích. Začínalo se mluvit o sestupu, ležela na nás deka. Že jsme lepší a na soupeře máme jsme zjistili, až když jsme 1:0 prohrávali. Remíza tam byla nakonec zasloužená. Dostat pak doma nařezáno od Chotěšova pro mě na lavičce byla velká beznaděj.

Zbývala čtyři kola a pokud jsme chtěli myslet na záchranu, potřebovali jsme pravidelně naplno bodovat. My ale až do samotného konce doslova lepili sestavu. Nestalo se, že bych měl tým, který by dvakrát po sobě nastoupil ve stejném složení, natož abych do zápasu nasadil hráče podle svých představ. Vydřeli jsme sice 3 body ve Kdyni, které jsme nepotvrdili doma s Černicemi. To utkání jsme nezvládli. Porazil nás poslední tým jedním útočníkem, který si s naší obranou dělal, co chtěl. Poslední domácí zápas se Sušicí jsme zremizovali, a to ještě soupeři nebyla v závěru uznána branka. Do Tlumačova to byl "výlet z povinnosti. Jeli jsme se rozloučit s touto soutěží ve složení, které to mělo proti rozjetým domácím hodně složité.

Podzimní bodovou ztrátu se nám již nepodařilo dohnat, co vidíš s odstupem jako hlavní objektivní důvody?

Když jsem v zimě přicházel, chtěl jsem se zaměřit hlavně na obrannou činnost, vzájemné obranné zabezpečení. Přesvědčit tým k poctivé defenzivě a z ní vycházet. To se mi nepodařilo, ať už to bylo vinou zranění, nebo nastavení v hlavách jednotlivců. Na hřišti se nenašel nikdo, kdo by řekl "tak takhle hoši ne, pojďme to odbránit a vyhrajeme 1:0". Stoperská dvojice, se kterou jsem počítal, spolu nenastoupila ani jednou. Do sezóny jsme vstoupili s brankářským duem, kde jeden mladší měl být jasnou jedničkou a druhý zkušený mu měl krýt záda. Nakonec přišlo zranění a Tomáš Kosnar v 50 letech to musel zachraňovat. Záloha se doslova opírala o duše týmu Ondru Soukupa a Matěje Boukala. Okolo nich jsem se snažil skládat ostatní hráče podle toho, kdo byl zrovna k dispozici. V útoku pak Vaškovi Menclovi s Ivo Kašparem po zranění chyběl Tomáš Nekola.

Přesto jste s kluky udělali během tréninků kus práce a je tam potenciál dalšího rozvoje. Jaká pozitiva vnímáš směrem do budoucna?

Tak to děkujeme. Toho si vážím a jsem rád, že to slyším z více stran. Tréninková účast byla vynikající. Pozitivně vnímám rovněž atmosféru, která panuje mezi A a B družstvy a týmem dorostenců. O záchranu vlastně bojovalo i Béčko, kterému se udržet podařilo. Je známo, že Žákava jde cestou svých odchovanců. Není tu problém přechodu mezi jednotlivými kategoriemi a do příští sezony by nikdo neměl odejít jinam. Velkou ztrátou však pro nás bude ukončení činnosti Matěje Boukala u A týmu.

Budeme hrát 1.B třídu (7. liga) skupinu B. To znamená velkou atraktivitu pro fanoušky, spoustu derby v přilehlém okolí. Co říkáš na naši skupinu a kde hledat favority?

Derby "okolo komína" budou mít vysokou atraktivitu. Nikdo v nich nebude chtít prohrát. Ta soutěž bude obrovsky vyrovnaná, rozhodovat bude zkušenost a zdraví hráčů. V tomhle složení hledat favorita před sezonou nejde. Míchat kartami budou týmy béček Lubů a Přeštic.

Letní příprava je pro všechny krátká. Věřím, že se naši kluci dají zdravotně dohromady, poctivě potrénujeme a od nuly se vztyčenou hlavou půjdeme zápas od zápasu.

Fotbalová sezona je minulostí, kluci se rozjíždí na dovolené, ale trenéři musí o pauze již plánovat letní přípravu a jak tým dobře nachystat. Jak bude vypadat příprava Áčka?

Klukům pošlu individuální plán na čtrnáct dní. V našich podmínkách to kontrolovat nejde, ale věřím, že má každý svůj rozum a něco pro sebe a vlastně i pro kolektiv bude dělat. Společná příprava pro nás začíná 22.7. a hned o následujícím víkendu máme v plánu minikemp v domácích podmínkách. Odehrajeme dvě přípravná utkání 2. a 10. srpna a o následujícím víkendu nás už čeká první kolo 1.B. třídy.

Přichází červenec, kdy jsou lidé u vody, v přírodě, Ty jej však strávíš na zeleném pažitu. Co Tě čeká a zvládneš vůbec během léta vytěsnit fotbal z hlavy?

Celý červenec budu od rána do večera na letních fotbalových kempech. Pět týdnů pokaždé na jiném místě. Na každý týden je přihlášeno padesát dětí, kterým se budeme věnovat společně s dalšími blázny jako jsem já. Moc se na to těším. Vzhledem k posunutému začátku soutěže letos nestihneme tradiční letní týden u moře. Tak snad to vyjde v listopadu :-)

Díky za rozhovor a ať se daří!

Představení trenéra A-týmu Marka Votípky

[4.2. 2025] 

Marek Votípka převzal naše Áčko na startu letošní zimní přípravy. Pochází z fotbalové rodiny, jméno Votípka je v Plzeňském kraji mezi trenéry známou značkou. V úvodu našeho rozhovoru se rozpovídal o svém dosavadním trenérském životopisu…

Trenére, kdo Vás přivedl k fotbalu a jaký měla Vaše kariéra vývoj?

Ve fotbalovém prostředí se pohybuji prakticky od narození. Táta hrál fotbal a bral mě a mladšího bráchu Radka na tréninky. Byla to jiná doba, jezdili jsme na zápasy autobusem tátové fotbalisti, jejich manželky a parta dětí. Na to se nedá zapomenout. Snažím se to vždy připomínat a zdůrazňovat, že fotbal je kolektivní hra.

Odmalička jsem hrál na plzeňské Letné a asi dva roky v Dýšině. Musím přiznat, že jsem nebyl top hráč, ale nedokázal jsem si představit život bez fotbalu. Postavit se za "klandr" a jen se dívat by pro mě však bylo málo.

Otec Václav prošel celou řadu zajímavých angažmá a Vy jste byl u toho…

Táta začal brzy trénovat a já měl možnost přičichnout k trenérskému řemeslu. Jezdil jsem s ním, a to byla ta nejlepší škola. Žáci, dorost, juniorka, to vše u Viktorky Plzeň. Dále Chlumčany, Senco Doubravka, Tachov, Petřín, Horní Bříza…

Všude jsem se snažil něčemu z trenéřiny přiučit. Při tom jsem v šestnácti letech začal sám trénovat. Nejprve od žáčků na Letné, jak to bylo možné udělal jsem si trenérskou licenci a v devatenácti se dostal do Lokomotivy Plzeň k diviznímu dorostu. Trénoval jsem tam prakticky stejně staré kluky jako jsem byl já. Po nějaké době mě to táhlo zpět na Letnou, kde jsem ještě nějaký čas hrál a zároveň trénoval žáky. Potom dorost i muže. Trénoval jsem také "B" muže na Sencu a Petříně a pak znovu Letnou.

A to už se pomalu posouváme do doby nedávno minulé, zhruba 15 let zpět.

Tehdy jsem dostal nabídku od svého táty trénovat s ním na Bolevci. Byli jsme tam spolu dva roky a já pak ještě další rok sám.

Poté mě lákala nabídka trénovat dorost Petřína a postoupit s ním do divize. V té době začal navíc v přípravce Petřína hrát syn Matouš a já tam pokukoval takříkajíc z jednoho hřiště na druhé.

S přehledem se nám s dorostem podařilo postoupit a já věděl, že další štace bude u těch nejmenších capartů. Postupně jsme si je začali piplat a skládat tým, který dělal sedm let reklamu Petřínu po celé republice. Bohužel jsme se potom nerozešli úplně v dobrém a já na Petříně ze dne na den skončil.

Bez fotbalu jste však nebyl ani deset dní…

Po návratu z dovolené přišla lákavá nabídka z Touškova. Tým hrající 1.B třídu šlapal a hrál o špičku tabulky po dva roky. Postupové ambice jsme však naplnit nedokázali, vždy byl někdo o stupínek lepší.

Uplynulý podzim byl však již trápením. Odešli dva klíčoví hráči, následovala rozsáhlá marodka, na tréninky docházelo stále méně hráčů. Problémy se složením týmu na zápas byly každým týdnem větší a větší. Byl jsem z toho frustrovaný a přemýšlel o konci. Před Vánoci jsme se nakonec po vzájemné dohodě rozešli a mně se vlastně obrovsky ulevilo.

Touškovu však děkuji za krásné první dva roky a přeji jim to nejlepší.

Pak se ozvala Žákava. Jak došlo ke kontaktu a co Vás přesvědčilo kývnout na nabídku trénovat A-tým? Co jste věděl o našem klubu?

Prvně jsem se o možnosti zde trénovat dozvěděl od mého kamaráda, radního pro sport v Plzni Tomáše Morávka. Nějaké informace jsem si samozřejmě ze svých zdrojů předem zjišťoval.

Po ukončení angažmá v Touškově jsem absolvoval velmi příjemnou a konstruktivní schůzku s předsedou FK Žákava Lukášem Karkošem. Rozhodl jsem se rychle, nechtěl jsem být dlouho bez trénování a nikde jinde jsem své služby nenabízel. Všichni víme, že na jaře je tady o co hrát, a to mě baví, ať je to boj o postup nebo záchranu.

Rok se přehoupl a 4. ledna jste u nás vedl první trénink... Naše dospělé týmy mají nyní za sebou měsíc zimní přípravy, který jste zakončili na soustředění v Milevsku. Jak jste se doposud stihl seznámit s týmem, klubem, jak hodnotíte dosavadní průběh přípravy a přístup kluků k tréninkům?

Předně chci poděkovat kolegovi Tomášovi Kosnarovi, který mi start v Žákavě značně usnadnil a moc mi pomáhá jak v trénincích včetně soustředění, tak i v seznamování se s týmem a prostředím v klubu. Na samém úvodu přípravy jsem oprášil tréninkové jednotky "bez umělky" a s minimálním osvětlením. Dnešní doba je již však jinde a já jsem rád, že od února máme k dispozici dvakrát v týdnu umělku ve Vejprnicích. Trénujeme společně s "B" týmem, zatím nebyl důvod dělat nějaké rozdíly. Všichni se snaží plnit zadané věci na maximum. 

Soustředění se povedlo na jedničku. Velký dík patří Ondrovi Soukupovi, který vše organizačně zajistil. Pro neuvěřitelných 25 hráčů jsme tam měli připraveno celkem osm tréninkových jednotek, převážně s míčem. Musím však prozradit, že kluci nejen s ním naběhali na soustředění téměř šedesát kilometrů.

Nyní již jsou tréninky zaměřeny na herní činnosti, trénujete výlučně na hřišti s míčem, v plánu jsou přípravná utkání. Na co se chcete hlavně zaměřit, na čem pracovat? Jaký herní styl je Vám nejbližší, co byste rád viděl od kluků při zápasech?

Odehrajeme tři přípravná utkání, s kluky jsme měli možnost si sednout a vše probrat. Zatím bych to zde nechtěl nějak detailně rozebírat, až nás uvidíte hrát, třeba tam nějaký můj (náš) styl poznáte. Máme svůj cíl a za tím si půjdeme. My budeme bojovat a vy nám držte palce. Jarní část soutěže bude ještě dlouhá…

1.A třída resp. 6. liga je specifická a velmi vyrovnaná soutěž. Co soudíte o průběhu letošního ročníku, kde vidíte favority na postup a kdo se s námi bude rvát o záchranu?

My se soustředíme sami na sebe a s kluky mluvíme o našich cílech. Kdo postoupí, se nás netýká. Věřím však, že o body obereme i nějakého favorita a tím budeme boj o postup zamotávat.

Rozebíráte a konzultujete například své zápasy a tréninky s otcem Václavem a bratrem Radkem, poslechnete si jejich názor a máte od nich zpětnou vazbu?

Všichni se navzájem podporujeme, sledujeme a samozřejmě si fandíme. Táta teď jezdí po fotbalech a sleduje své vnuky. Mého Matouše v Rokycanech a bratrova Davida na Sencu.

Všechno se pak hodnotí a točí okolo fotbalu a futsalu, který kluci také hrají. Brácha aktuálně působí u futsalistů plzeňského Interobalu.

Trenéřina je řehole. Co Vás na ní naplňuje a jak si od trénování a od fotbalu nejlépe vyčistíte hlavu?

Jak jste asi poznali, fotbal je v naší rodině na prvním místě, prakticky sedm dní v týdnu. Tohle všechno, o čem jsme si zde povídali, by nešlo skloubit bez podpory celé rodiny. Odmala to snášela naše máma. Teď to se mnou již osmnáctou fotbalovou sezónu táhne přítelkyně Eva. Trenéřina je pro mě droga a poslání zároveň.

Jako hlavní trenérskou práci mám teď angažmá v Žákavě. Vedle toho budu navíc od jara pomáhat u starších žáků Rokycan. Mimo to ještě dělám individuální tréninky a o prázdninách pořádám fotbalové příměstské kempy, již pátým rokem spolupracuji s agenturou Team JRT Sports.

Trénování dospělých a dětí je obrovsky rozdílné a věřím, že se mi daří přepínat z jedné kategorie do druhé.

Po sezoně se těším k moři nebo na hory, rád se projedu na kole. Jezdíme po výletech, navštívíme muzikál, divadlo nebo rockový koncert. A poslední dobou rád relaxuji ve vířivce. To je můj život.

Díky za rozhovor a ať se daří!